Výhody a nevýhody vnitřního zateplení starého domu i novějších budov
Zateplení stěn z interiéru je nejen rychlé, ale zároveň velmi účinné, pokud chceme dosáhnout rychlejšího vytopení. Vede totiž k nižší potřebě tepla na vytápění , navíc se také redukují akumulační schopnosti konstrukce, takže lze snížit teplotu vytápění interiéru v době, kdy jej nikdo neobývá. Realizaci zateplení je možné provést kdykoli, bez stavby lešení a beze změny charakteru budovy – neovlivní vzhled fasády, ani se nezvětší objem budovy.
Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že se vnitřním zateplením domu zmenší vnitřní plocha místností. Zároveň může vnitřní tepelná izolace vést ke vzniku tepelných mostů a srážení páry, což vede k hromadění vlhkosti, růstu plísní a mikroorganismů, a následně rozvoji alergií u obyvatel domu a negativnímu ovlivnění jejich zdraví, jakož i k poškození konstrukce. Z tohoto důvodu je třeba obzvláště důkladně promyslet použití vhodného materiálu a realizovat vnitřní zateplení profesionálně.
Vnitřní zateplení stěn zejména tam, kde není možná izolace fasády
Pro snížení nákladů na vytápění, jakož i zajištění optimálního klimatu v budově po celý rok je nejvhodnějším řešením zateplení fasády včetně zateplení střechy. To je sice náročnější z hlediska realizace i financí, ale přináší největší efekt. Vnitřní zateplení stěn je vhodné pro zateplení nejkritičtějších míst, zároveň je ale mnohdy jedinou možností zateplení, a to zejména tehdy, pokud se jedná o:
památkově chráněnou budovu;
zeď, která je pod úrovní terénu, takže není její zateplení zvenčí možné;
společnou zeď se sousedem (např. u řadových domů);
stěnu na hranici pozemku, u které vám majitel sousedního pozemku nedovolí provést vnější izolaci.
Zdroj: Pixabay.com
Před realizací dodatečného vnitřního zateplení zvažte řadu faktorů
Než se pustíte do vnitřního zateplení domu, je třeba uvědomit si, že dojde ke zmenšení vnitřního prostoru místnosti, což může být zejména u malých prostor zásadní – při použití 10cm izolace v místnosti o rozměrech 4 x 4 m přijdete o 5 % původní plochy.
Dále je třeba zvolit správný materiál – pokud použijete nevhodný materiál, dříve či později bude docházet ke kondenzaci vodních par v konstrukci, následně se bude vlhkost srážet i na povrchu stěn a začnou se tvořit plísně. Proto vybírejte materiál, který umí s vykondenzovanou vlhkostí pracovat, odvádí ji do prostoru, kde se uvolňuje a odpařuje.
Velmi vhodným řešením je celulóza, kterou lze použít i v místnostech s vysokou vlhkostí, případně kalciumsilikát s obdobnými vlastnostmi jako celulóza.
Chcete-li použít pěnový polystyren, je třeba provést před jeho umístěním hydrofobní úpravu fasády.
Zcela nevhodné je použití minerální vaty – ani v místech s minimální vlhkostí ji nepoužívejte bez parozábrany.
V neposlední řadě je třeba také důkladně promyslet návrh a provedení vnitřní izolace. Ta má od vnější izolace zcela jiná pravidla, proto by měl její návrh vypracovat odborník dle stavu domu, požadavků, materiálů zdí atd. Takový návrh zohlední mimo jiné i návaznost mezi tepelnou izolací obvodových a vnitřních konstrukcí, aby nedocházelo ke kondenzaci vlhkosti, jakož i zaizolování kritických míst (např. napojení oken na tepelnou izolaci, zhlaví trámů apod.), abyste nemuseli následně řešit, jak odstranit tepelný most a vznik plísně.
Praktický návod, jak na vnitřní zateplení stěn krok za krokem
Do dodatečného vnitřního zateplení by se měli pouštět spíše zkušení kutilové, jelikož není úplně snadné. Chcete-li mít jistotu, že bude vnitřní izolace energeticky účinná, kvalitní a nebude docházet k tvorbě plísní, je vždy vhodné spolehnout se na profesionála.
Rozhodnete-li se pro realizaci zateplení svépomocí, budete kromě samotného izolačního materiálu v podobě izolačních desek potřebovat pilu ocasku, metr, tužku, vodováhu, vrtačku, lehkou maltu, kyblík pro namíchání malty, míchadlo na maltu, špachtli, hladítko, armovací tkaninu a žebřík.
Příprava povrchu
Než se pustíte do díla, je třeba připravit povrch pro umístění izolace. Ten musí být rovný, suchý a čistý, aby na něm desky dobře držely. Proto jej nejprve důkladně očistěte od prachu a dalších nečistot, a případně jej vyrovnejte a opravte pomocí stěrkové hmoty.
Nařezání izolačních desek
Následně si pomocí pily ocasky nařežte izolační desky na požadované rozměry, a to včetně výplňových kusů do rohů. Pamatujte, že je třeba, aby na sebe izolace důkladně navazovala, aby se předcházelo vzniku tepelných mostů, proto musí být řezání přesné.
Vytvořit musíte i návaznost mezi tepelnou izolací obvodových a vnitřních konstrukcí. Vnitřní izolace u oken pak musí zabíhat až pod rám okna, aby nedocházelo k hromadění vlhkosti a plesnivění. V rozích místností můžete předcházet rosení stěn pomocí šikmých náběhů u vnitřních příček. Máte-li v místnosti trámy, zamezte umisťování tepelné izolace přímo mezi ně do stropní konstrukce – trám by totiž procházel mezi prostředími s rozdílnými teplotami, což by způsobovalo kondenzaci vlhkosti a uhnívání zhlaví trámů.
Aplikace izolačních desek
Jakmile máte nařezané desky, namíchejte si v kýblu pomocí míchadla lehkou maltu (dle návodu na obalu), kterou budete používat jako lepidlo na desky. Poté naneste pomocí zubaté špachtle maltu ve výšce cca 8 mm na celou plochu izolační desky a desku nalepte na stěnu.
Desku zarovnejte drobnými pohyby tak, aby těsně doléhala k dalším deskám – desky by měly být vždy přikládány svisle a v jedné rovině. Překontrolujte zarovnání pomocí vodováhy.
Vybroušení nerovností
Jakmile máte hotovou celou místnost a malta je dostatečně tvrdá, vybruste případné nerovnosti brusným papírem. Nezapomeňte poté důkladně odstranit veškerý prach.
Vyztužení
Po obroušení a zbavení prachu přichází na řadu nanesení armovací malty (dle návodu výrobce), která se používá pro zabránění vzniku trhlin v omítce. Nanesenou armovací maltu vyhlaďte zubovou špachtlí a zapracujte do ní armovací tkaninu, a to tak, aby se jednotlivé pásy min. o 10 cm překrývaly. Jakmile máte aplikovanou tkaninu po celé ploše, naneste další vrstvu armovací malty a vyhlaďte.