Co je to skladba podlahy
Podlaha není jen krycí vrstva v podobě dlažby, linolea, plovoucí podlahy či vinylu. Skládá se z několika vrstev – od spodní nosné vrstvy až po pochozí krytinu - jejichž správné provedení rozhoduje o tepelně-izolačních vlastnostech, správné funkčnosti i schopnosti nepropouštět vlhkost do domu.
Suchá vs. mokrá skladba podlahy
Hovořit můžeme o dvou typech podlahové skladby:
Mokrá skladba podlahy – roznášecí vrstva je z litého materiálu (anhydrit, cementový potěr atd.). Díky vyšší teplotní vodivosti je vhodná pro akumulační podlahové vytápění, zvyšuje však vlhkost (nehodí se do nemovitostí s dřevěnou konstrukcí) a musí vytvrdnout, což prodlužuje čas realizace. Nejčastěji se používá ve zděných domech.
Suchá skladba podlahy – roznášecí vrstvu tvoří pevný materiál (např. sádrovláknité desky), čímž se redukuje vlhkost. Navíc má nižší hmotnost a jednodušší instalaci. Nevýhodou je krátkodobější schopnost akumulace. Hodí se i do dřevostaveb či jako skladba podlahy v podkroví.
O tom, jaký typ skladby a jaké vrstvy použít, byste se vždy měli poradit s odborníkem. Ten by měl navrhnout především tepelnou izolaci (dle konstrukce a dispozic budovy, topného systému a teplotních ztrát), jakož i roznášecí vrstvu (tj. vhodnost mokré či suché podlahové skladby dle konstrukčních materiálů). Samotnou lze konzultovat s prodejcem dle topného systému, vlhkosti a dalších podmínek v nemovitosti. 
Zdroj: Pixabay.com
Základní vrstvy podlahy a jejich specifika
Při skladbě podlahy hraje zásadní roli každá z jejích vrstev, proto je třeba nepodcenit žádnou z nich.
Podkladní/nosná vrstva
Jedná se o nejspodnější vrstvu, která ovlivňuje přesnost konstrukce, tuhost a odolnost podlahy. Nejčastěji ji tvoří železobetonová deska, betonová deska s třídou betonu C 16/20, stropní deska z keramických vložek či trámový/fošnový strop. Pro tuto skladbu podlahy na terénu se využívá pokládka na štěrkové lože o tloušťce 10–15 cm.
Izolační vrstva
Může se jednat o tepelnou izolaci, akustickou izolaci či hydroizolaci.
Hydroizolace podlahy
Izolace proti vodě se používá buď jako izolace odspodu, kdy chrání stavby před pronikáním vlhkosti zespodu (spodní voda), nebo shora (hydroizolace koupelny, WC atd.). Nejčastěji se používají asfaltové pásy, asfaltové nátěry či fólie.
Nejsou-li zejména betonové podlahy chráněny hydroizolací, může se v nich hromadit vlhkost podporující růst plísní a hub, což negativně ovlivňuje zdraví obyvatel domu, ale i poškozuje konstrukční prvky. Tloušťka hydroizolace by měla být 3–5 mm.
Na vrstvu hydroizolace je vhodné použít separační vrstvu v podobě volně ložené geotextilie či PE fólie, jež ochrání hydroizolaci před mechanickým poškozením, a to o tloušťce cca 2 mm.
Tepelná izolace podlahy
Tepelná izolace podlahy je vhodná zejména u podlah na terénu, nad nevytápěnými místnostmi (sklep, garáž) či na podlahách v nevytápěných půdách. Používá se v tloušťce 10–16 cm, přičemž nejčastěji se používá:
pěnový polystyren (EPS) – vyniká snadnou opracovatelností a příznivou cenou, nehodí se však do vlhkých prostor, je hořlavý, podléhá stárnutí a změnám objemu;
šedý polystyren – vylepšená verze EPS s lepšími izolačními vlastnostmi (lze proto aplikovat v menší tloušťce), je však dražší, hořlavý, podléhá stárnutí a nesnese vlhkost;
extrudovaný polystyren (XPS) – má nejlepší izolační vlastnosti z uvedených polystyrenů, odolává vlhkosti a nepodléhá změnám objemu, je však drahý a citlivý na vysoké teploty;
minerální vata – nehořlavá, prodyšná, nedochází k jejímu zapařování, má dobrou akustickou izolaci, je však dražší a dlouhodobě nevhodná do vlhkých prostor;
PIR/PUR desky – vynikají výbornou paropropustností, pevností i skvělými izolačními vlastnostmi, jsou však citlivé na UV záření a drahé.
Akustická izolace podlahy
Potřebujete-li snížit hlučnost (zejm. v bytových domech) či zamezit šíření kročejového zvuku, je vhodné provést také akustickou/kročejovou izolaci podlahy. Nejvhodnějším řešením je použití skelných či čedičových vln.
Praktický tip
Vzhledem k tomu, že desky tepelné a kročejové izolace nejsou zpravidla schopny plně kopírovat nerovný povrch nosné konstrukce, je třeba nosný povrch vyrovnat pomocí nivelační stěrky či podsypem malé zrnitosti (0–4 mm).
Roznášecí vrstva
Pro rovnoměrné přenesení zatížení na izolační vrstvy se používá roznášecí vrstva, a to v podobě vyztuženého betonu (železobeton, drátkobeton), litého betonu či litého anhydritu v tloušťce 40–60 mm pro těžké podlahy, nebo deskových materiálů (sádrovláknité desky, OSB atd.) pro lehčí podlahy.
Anhydrit je vhodný do mokré skladby, vyniká vysokou teplotní vodivostí (vhodný pro podlahové topení). Stačí ho tenká vrstva, je levnější, není však vhodný do vysoce vlhkého prostředí.
Cementový potěr pro mokré skladby je vhodný i do vysoce vlhkého prostředí, ale nedosahuje takové teplotní vodivosti jako anhydrit, navíc je třeba aplikovat vyšší vrstvu.
Sádrovláknité desky pro suché skladby podlahy mají oproti předchozím materiálům lepší zvukovou a tepelnou izolaci, stačí tenčí vrstvy, jsou ale drahé a mají omezenou akumulaci pro podlahové vytápění.
Praktický tip
Pro realizaci betonové podlahy se můžete inspirovat v našich článcích Jak namíchat beton či Jak vybetonovat podlahu.
Krycí/nášlapná vrstva
Nášlapná vrstva o tloušťce 0,2–2 cm slouží jako finální vrstva, tedy ta, po které chodíme. Musí být proto odolná vůči mechanickému poškození a vlhkosti.
Pod nášlapnou vrstvu je vhodné aplikovat penetraci, která zabrání průsaku vlhkosti z nášlapné vrstvy do dalších vrstev.
Jaké materiály použít jako krycí vrstvu
Kromě jednotlivých vrstev rozhoduje o životnosti a funkčnosti podlahy právě použitý materiál krycí vrstvy. Volit lze z různých možností:
Laminátové plovoucí podlahy
Výhodou plovoucí podlahy je rychlá pokládka, příznivá cena, výběr z mnoha dekorů i snadná údržba. Je však chladnější a chůze po ní hlučnější. Vhodná je zejména do ložnice či obývacího pokoje.
Praktický tip
Pokud se rozhodnete pro tento typ podlahy, přečtěte si náš článek Pokládka plovoucí podlahy: Návod krok za krokem.
PVC a linoleové podlahy
Tyto podlahy jsou beze spár, takže brání pronikání vlhkosti do spodních vrstev podlahy. Navíc se rychle pokládají, mají dobré tepelné vlastnosti, snadno se udržují, jsou nabízeny v řadě dekorů a cenově dostupné. Jde však o umělý materiál, který je náchylný k proseknutí. Hodí se zejména do obývacího pokoje, ložnice, příp. kuchyně.
Vinylové podlahy
Jsou totožné s PVC podlahami, avšak díky obohacení o skelná vlákna jsou odolnější vůči mechanickému poškození a vlhkosti, takže se skvěle hodí i do kuchyně, koupelny či na chodbu.
Korková podlaha
Přírodní materiál, který dobře tlumí hluk, je odolný vůči opotřebení, izoluje teplo a snadno se udržuje. Vhodný je zejména do ložnice, dětského či obývacího pokoje.
Koberec
Příjemný na došlap, útulný, pocitově zateplí místnost, skvěle izoluje teplo i hluk, je odolný proti opotřebení, ale drží prach, proto není vhodný pro alergiky. Navíc je náročnější na údržbu. Hodí se zejména do dětského či obývacího pokoje.
Dřevěné podlahy
Přírodní materiál s výbornými izolačními vlastnostmi (izoluje teplo i hluk) a dlouhou životností. Dřevo je vhodné i pro alergiky, avšak je drahé a náročnější na údržbu. Hodí se do místností s nízkou vlhkostí.
Dlažba
Dlažba je nejuniverzálnější podlahová krytina vhodná do jakékoli místnosti. Vyniká vysokou odolností a dlouhou životností, snadno se udržuje, je k dostání v řadě dekorů i povrchových úprav, včetně protiskluzové. Jedná se o nejvhodnější řešení do vlhkých místností.
Praktický tip
Rozhodnete-li se pro dlažbu, inspirujte se před pokládkou v našem článku Dlažba do koupelny a kuchyně: Jak položit dlažbu v interiéru.